Nebojte, on je hodný, nic neudělá…aneb když nemám situaci pod kontrolou.

Věta, kterou každý z nás už někdy slyšel ve chvíli, co se na nás řítil pes na volno a páníček v nedohlednu nebo hodně mizerném dohlednu…

Posledních pár let je módním trendem si pořizovat psy jen podle vzhledu (roztomilý, malý, velký, hezky zbarvený atd…) a pár řádků na internetu bez minima zkušeností…“Jsem se dočetl/a, že neštěká, vydrží doma sám, se dobře učí….“

Je totiž jednoduché si pořídit plemeno se skvělým popisem, ale pokud nevěnuju čas tomu se s ním seznámit osobně (většina chovatelských stanic toto umožňuje), tak nikdy přece nebudu moct dobře schopen/a zhodnotit, jestli je to „to pravé“.

Bylo by tedy více než vhodné začít tím, jak si vybrat plemeno, které nám „padne“.

Finanční situace.

První je dobré zhodnotit finanční situaci (možnosti) – a to myslím i v pořizovací ceně. Když budou nějaké velké výdaje, budete je moci investovat do léčby? Pes za 8 tisíc už prostě něčím nevoní nebo naopak pes za 20 tisíc nemající PP (průkaz původu) je jen vymakané a pomalé vykrádání Vaší peněženky. Takový zajíc v pytli. A proč? Protože nedomýšlíme ta rizika s tím spojená (zdravotní problémy, nestandardní povaha). Moc jsme si zvykli mít všechno hned teď a nevynaložit ani kus času a peněz pro to, abychom si to skutečně zasloužili. Když nemám (nebo nedám) na psa za 30 tisíc s PP (průkazem původu), ale dám za psa bez PP klidně 20 tis., tak jsem se právě dobrovolně rozhodl/a okrádat sebe a rodinu o krásný život se zdravým psem. Pak mi také trochu hlava nebere, co tím člověk získá? Výběru elektroniky jsme schopni věnovat hodiny a hodiny času a vložit do toho velkou sumu, ale do psa se nám to příčí? Zajímavá myšlenka…Pokud si nemůžu teď hned psa pořídit, ale chci ho a chci mu zajistit ten nejlepší život, holt si něco na chvíli odepřu, a když to tak budu dělat cca půl roku až rok, mohu mít toho pravého psa. Pes totiž musí sedět Vaší duši a životnímu stylu.

Časové možnosti.

Jsem 10 – 12 hodin v práci, ale psa moc chci, abych nebyl/a tak sám/a…A co ten pes? Asi celý den prochodí po kafárnách a doma moc nebude. Je sobecké myslet si, že samotou trpíte jen Vy…Stejně, jako se i Vy potřebujete občas socializovat (nebo tzv. vyvětrat) a trávit čas venku či s přáteli, tak to má i pes. Což se tedy nedá úplně stihnout, jestli začínáte v práci kolem 7 nebo 8h, tak končíte kolem 17 až 20h večer, a to už Vám tak maximálně svítí na cestu lampy. Ale asi je to zase romantika. 😊 Mít psa vyžaduje zodpovědnost a někdy si žádá i upravení životních návyků.

Zhodnocení fyzických možností.

Vybíráte si psa podle toho, co s ním chcete dělat nebo to spíše zjistíte až za pochodu a na základě toho se zařídíte? Někdy se totiž může stát, že pan Murphy vstane, a jak znám jeho zákony a smysl pro humor, bude to stát za to! 😀 Do každé aktivity je třeba něco vložit, ať už Váš čas (drahocenná věc, řekla bych), nebo finance. Jenomže dnešní společnost není tak bohatá, aby měla oboje, tedy až na pár výjimek.

Jste dlouho mladí, občas Vás bolí klouby, občas celý člověk a nemáte ani moc sílu na to utírat každý den loužičky, učit hygienu, vychovávat dalšího psa a vše mu znovu ukazovat, učit ho to, běhat s ním desítky kilometrů denně nebo s ním strávit několik hodin venku, ale i přesto ho chcete? Pak není nejrozumnější nápad sáhnout po štěněti jakéhokoliv plemene nebo po plemeni, které je šlechtěno k práci a vyžaduje jí denně, hodně a hlavně pod správným vedením. Z těch „módních“ bych vypíchla belgického ovčáka (BO), německého ovčáka (NO), československého vlčáka (ČSV), amerického stafordšírského teriéra (AST), pitbula, american bully, akita inu, shiba inu. Tady ale na velikosti úplně nezáleží, v takovém případě není ani moc vhodná čivava. Nejschůdnější a nejrozumnější cestou bude poskytnout domov staršímu jedinci a ukázat mu teplo domova a ještě poměrně pěkný život. Další poměrně častou kuriozitou bývají velmi hubení lidé a 70kg psi, kdy ti lidé za nimi doslova vlají a pes je neposlouchá. Nemyslete si, pes ví, že má poměrně velkou přesilu, a tak je docela ve výhodě. Jenomže to není úplně bezpečné, ani pro Vás, ani pro psa a dokonce ani pro okolí, které se skládá také ze psů, starších lidí, dětí, těhotných žen, imobilních lidí, a tak dále. Čímž se nechci dotknout Vaší postavy, jen Vám nastínit, že i přecenění sil je potřeba promyslet dopředu. Není však podmínkou, že každý hubený člověk nemůže mít zvládnutého svého malého 70kg pejska, naopak, všechna čest. Narážím třeba na zvládnutou chůzi na vodítku a ovladatelnost, tím se dá třeba ta hubenost skvěle vyvážit.

A teď bych se ráda zastavila u dětí, což jsou v podstatě malí lidé, kteří okoukávají vše, co vidí. Takže vidí a učí se i to, že nekoukat kolem sebe a bezmyšlenkovitě pustit psa bez ohledu na ostatní, je v pořádku, bude to tak dělat a ukazovat to i svým dětem…Do 15 let by mělo být snad trestné pouštět dítě se psem samotné, protože i když je sebevíc zodpovědné, ještě nedomýšlí rizika a nedokáže zakročit, příp. se bránit. A jestli zodpovědné není, tohle ho to nenaučí. Co ale ano, je denní péče o člena rodiny, která zahrnuje úplně vše, nejen krmení, ale prostě všechny úkony, které děláme my, dospělí. U nevychovaných (a nesocializovaných) psů jsou nejčastějším terčem právě děti a psi. Je důležité, kdo stojí na konci vodítka!

Připravenost na nečekané situace.

Tady se nám prolíná více věcí dohromady…Nikdo nevíme, co nás nebo našeho psa může potkat a čemu budeme muset čelit. V nejlepším případě (a to přeji každému) si budete užívat supr života. Někdy ale i ten supr život skrývá hodně pádů a vstávání a ne vždy je to jednoduché, ale i přesto není důležité, co se Vám stalo, ale jak jste se v dané situaci zachovali. Ano, bolelo to a možná bolí doteď, jen už možná díky tomu dokážete ty nečekané situace lépe zvládat. Tou situací může být právě to, že si jednoho krásného dne jdete na pěknou procházku se svým psem a najednou se Vám a Vašemu psovi převrátí život vzhůru nohama, protože nějaký „hodný pejsek“ zaostří na toho Vašeho a jde mu ukázat zač je toho loket. Úplně mě z toho mrazí. Pokud se Váš pes neumí bránit nebo je naopak velmi ostražitý a Vy tak nějak ještě moc neovládáte řeč těla psa, je malér na světě a ta situace, která se stane během několika málo vteřin až minut, doslova poznamená Vaše další ráno. Nejen, že to může být doslova boj o život, ale nebude to taky laciná záležitost. Je to vcelku nepochopitelné, ale musíme se naučit předvídat, a tak trochu myslet za ostatní, aby se to už příště nestalo nebo abychom stihli včas zareagovat.

Jdete na procházku a najednou v parku potkáte řítícího se psa, který má očividně svého majitele na háku (nebo je to majiteli jedno, protože má pravděpodobně na práci něco „lepšího“ než řešit psa) a který křičí sebevědomým hláskem na Vás: „Nebojte, on nic neudělá, je hodný“ a nebo jemným či neadekvátním hláskem na psa, který v tu danou chvíli nevidí a neslyší.

….A co v tuhle chvíli dělat?

Nejlepší je být připraven na to, že se to může stát. Bohužel se to děje dnes a denně. Pro tyto případy si doporučuji pořídit multifunkční a multikapsičkovou vestu, např. od značky Gappay (ta splňuje všechny mé požadavky), do které si dáte vše, co potřebujete. Klíče, mobil, kapesníky, sáčky na psí exkrementy, nějaké supr čupr pamlsky a odměnové hračky, které má Váš pejsek rád + si do jedné té kapsy dáte i něco navíc (ne pamlsky /řítící se pes může být alergický/, v tomto případě třeba kozí pamlsky) – např. něčím provoněný balonek či uzlík (špek atd.), de facto něco, co Vám nebude vadit, když tam necháte (tzn. ideálně něco za pár korun), ta pískací kuřata nebo pařát či srnčí nožku či něco, co dobře lítá a řítící pes si toho všimne. Vždy tento předmět odhoďte na jinou stranu, než je běžící pes – tzn. běží – li pes proti Vám a jasným cílem je Váš pes (ve valné většině případů), postavte se před (chraňte ho svým tělem) Vašeho psa, nekoukejte mu do očí a tento předmět odhoďte třeba vpravo nebo vlevo, ale tak, aby to běžící pes dobře viděl. Stačí mít i jakoukoliv tlustší šňůrku (třeba z míčku), na které bude uzlík. Další variantou je mít u sebe pepřák nebo paralyzér (ale to může být i nebezpečné, nemusíte to vyndat včas nebo může mít řítící se pes nemocné srdce a stačí jedna rána paralyzérem, což může skončit fatálně). Dále doporučuji u sebe nosit lahvičku hodně studené vody (nebo solný roztok), který použijete na odpoutání pozornosti a paralýzu šetrnějším způsobem. Cílem Vašich činů je odvést pozornost psa agresora, který se řítí – rychle a účinně – a odejít (vždy buďte na straně psa agresora a druhou stranou těla chraňte svého psa – poběží – li pes zprava, pak si Vašeho psa rychlostí blesku dejte na levou stranu, na krátko a důrazným hlasem psa agresora vyžeňte). Určitě pomůže i zvednout hlas (zakřičet na majitele, bude – li poblíž) a důrazným hlasem mu říct, ať odejde – něco jako: jdi!, mazej! A pokud se povede, natočte co půjde. Poté se vydejte na nejbližší policejní služebnu a tento čin nahlaste (pokud budete mít sílu a nebudete příliš v šoku, napište i na FB nějaké upozornění) – ochráníte tím příště jak sami sebe, tak ostatní psy.

Než pustíte psa na volno, zmapujte si terén – ať vidíte na všechny strany čitelně – nepouštějte nikdy psa, když si terénem nejste jisti a nebo je nečitelný (třeba takový kopec, kdo ví, co je za kopcem). Kdyby se Vám stalo, že nedejbože nestihnete zareagovat a psi se do sebe pustí, bude se Vám hodit ta lahvička vody, kterou můžete polít agresora psa a ten by toho měl nechat (hlavně se vyvarujete více další kousných a tržných ran, které by hrozily násilným odtrhováním psů od sebe). Ne vždy se ale poštěstí, a tak se Vám hodí samostahovací smyčka, kterou si snadno vyrobíte doma, a navléknete psovi agresorovi na ocas, krk nebo na nohu (můžete při tom lít i tu vodu) a zatáhněte. Volejte ihned PČR nebo požádejte kolemjdoucího, ať zavolá.

Když se Vám podaří zjistit poslední očkování psa agresora (třeba se zeptejte na veterinu, kde byl pes očkován), bude to skvělé, může totiž hrozit nakažení psa jakoukoliv nemocí (nejen vzteklinou, ale ta je povinná).

Závěrem…

Psi se umí pořádně nudit, a když se jim nedostává té správné péče, časem se to rozvine ve frustraci a ta vygraduje v agresi. Takže ne, že pes je agresivní, ale byl tolikrát zahnán do úzkých, že už to prostě nechce dál snášet, a tak se brání. Dá se to přirovnat k tomu, že se třeba ve Vás něco dlouho hromadí (odpouštíte, neventilujete), a pak Vám prostě jednou přetečou nervy takovým způsobem, že se i pavouk bojí o svůj život. 😀