Malé povídání…

Jsme rodinná chovatelská stanice, která vznikla v roce 1996. Psi ale byli součástí našich životů už dlouho předtím. Náš život s pejsky trvá už 26 let, ale stále máme pocit, jako by to bylo včera. Životem nás provázela různá plemena – velká, malá a v současné době i střední. Zakladatelkou naší CHS byla fenečka malého černého knírače – Bessinka z CHS Vysocké Stráně. Bessie se vryla do našeho srdce opravdu hluboko….bodejť by ne, když byla naše “první”. Každý z našich pejsků neskutečně obohatil náš život a my jsme moc šťastní, že jsme mohli být s nimi. Toto je totiž to pravé bohatství. <3

Po nějaké době jsme se rozhodli rozšířit barevnou varietu a kromě černých kníračů, jsme chovali i černostříbřité – Cerry Ribaty a Leslie Charnett. Kromě kníračů nás srdce táhlo i k havanským psíkům (havaňák, havanský bišonek, havaňáček) a tak jsme si pořídili fenku od naší dlouholeté kamarádky a světově známé chovatelky kníračů, havaňáků a dalších, paní Ivanky Slapničkové, Fantasy Flute Charnett – “Elišku”. Eliška byla černobílá havaňačka, měla krásné oči a moooc milou povahu. Pak jsme měli tu čest žít s dobrmanem – Baxem & fenkou německého ovčáka – Olívií. Oba šampini našeho srdce jsme si vzali z útulku, jako nechtěné s velkými defekty na duši. Nebyli nejmladší, ale správným přístupem jsme z nich tyto “neduhy” dostali. Správný přístup je důležitý ve výchově každého pejska, jakéhokoliv plemene.

Mezitím přibyla do naší rodiny fenka PK, jménem Pavlínka, Pája, Pajuše,…(ale mudrcky řečeno: Pavlínka z Etaru). Pája odrovnala úplně každého, kdo jí kdy uviděl. Byla výjimečná, nebyl to ten krysařík, za jakého byl společností považovaný. Byla dáma a vždy věděla, co má udělat, byla tak hodná, milovaná zažila s námi opravdu velké věci – i třeba velké stěhování. Celou tu dobu nám byla velikananánskou podporou. Byla s Baxíkem jedna duše bez něj ani ránu. Byxík byl náš srdcař. :* Bylo roztomilé vnímat reakce lidí a vtipné, když jsme na procházce potkali někoho, kdo si vždycky myslel, že je to tatínek s dceruškou. 😀 měli spolu velmi speciální vztah, Baxík byl k Páje něžný a choval se jako pravý gentleman. Jenomže jednou všechno krásné stejně skončí a v lednu 2016 nás Baxík ve věku 12,5 roku náhle opustil. Byla to obrovská rána, ale na každou ztrátu takto milovaného člena rodiny, je třeba najít “záplatu”. Téhož roku se nám v březnu narodila malá Trisinka (Béatrice Brun – Blanc Charnett), v boží chovatelské stanici, Charnett. Jako by se do Trisinky převtělili všichni pejsci. Trisinka byla po určité chovatelské pauze 2. pokračovatelkou naší CHS. Díky Trisince u nás bylo zase veselo, na Baxíka jsme nezapomněli, ale věděli jsme, že ho máme v Trisince. Lagotto je totiž láska na celý život. <3 V roce 2018 se Trisince narodil vrh A.

Nicméně, jak jsme posléze zjistili, jedna lagottka je pro život málo, tak jsme se rozhodli dovézt posilu pro český chov a pro naší chovatelskou stanici, nepříbuzného a povahově fantastického pejska – Miánka (Valle dei Medici Ermes). O rok později jsme přivezli nepříbuznou fenu přímo ze země původu – naší Princeznu – Debbinku (Valle dei Medici Let’s dance).

Plemeno nás uchvátilo svou úžasnou povahou, oddaností, inteligencí, zajímavým exteriérem a naprosto nenáročnou údržbou nelínavé srsti. Lagotto je výborný společník, vázaný na svou rodinu, kterou moc miluje. Udělá pro ni první poslední. Je také velmi přizpůsobivý – jakékoliv aktivity (i ty ne příliš aktivní) přijímá s nadšením a vrtícím ocáskem, díky tomu se hodí do bytu i do domečku (ale domeček je lepší)…Pejsky moc milujeme, jsou to naši krásní ocásci a staráme se o ně s láskou, veškerou péčí, kterou potřebují a vyžadují! Lagotto je náš život ♥♥

Návštěvy jsou vítány kdykoliv v průběhu roku, avšak po telefonické domluvě. 🙂

Lagottí příběh a život s tímto báječným plemenem

Už ve středověku bylo lagotto velmi populární a oblíbené plemeno, což dokazují malby na stěnách v jeskyních, kdy lagottky pomáhali svým lidem na lovu – přinášeli pernatou zvěř z vody. Jenomže s rozvojem zemědělství veškeré vodní plochy zanikaly a měnily se na ornou půdu. Lagoťák tedy ztratil původní uplatnění a stal se výborným hunterem – vyhledávačem lanýžů. Jak už to tak bývá, tak plemena lovecká mají velmi rozvinutý čich. Začal se tedy používat na vyhledávání lanýžů.

Život s lagottkou je plný zážitků, lásky, raodsti, euforie, vzájemného koukání do očí, dennodenního žvatlání, překvapení. Tyto kudrnaté lásky jsou víc lidi než psi, oči jsou přímá cesta do duše – taká veliká, krásná kukadla. Jsou jedinečné svým “vyjadřováním”. Je potřeba si s nimi povídat, spíše jim to vysvětlit než na ně jít tvrdě; uráží se, potřebují kontakt, milují hračky, kapesníky – posmrkané a neposmrkané, všechno, co je na zemi…Velikou vášní je hrabání, téměř “””plemenný znak””” je, že papají h……od kohokoliv. Milují aportování, bát středem pozornosti. Velmi se upínají na toho nejsilnějšího člena rodiny – proto musí být všichni na jedné vlně – min. stejná pravidla a nároky. V neposlední řadě milují vodu, bláto, bažiny, konince, zdechliny a další – prostě pořádná válečka v něčem, co tak skvěle voní, nooo, existuje něco lepšího? Když nejste dostatečně důslední a výchovu berete na lehkou váhu, můžou být velmi majetnické a mít Vás zkrátka na háku, pak je s nimi život dost složitý. Jsou to velmi chytrá a vnímavá stvoření, která Vám rozumí každé slovo, ale bacha na to, jsou velmi vyčůraná a když dáte najevo to, co nemáte v sobě dobře zakořeněné (nedůslednost, nezodpovědnost), postarají se o to, aby Vám to důrazně ukázali. U lagottky obzvlášť platí – jaký pán, takový pes. Jsou výborně motivovatelní, nejen na pamlsek – za ten se postaví i na hlavu. Mají skvělý nos a dokážou samostatně pracovat – třeba při tom vyhledávání, to je baví a naplňuje ze všeho nejvíc – potom dokážou být sktečně šťastní a unavení. Vycházejí skvěle se psy, jinými zvířaty a zapadnou téměř všude, jsou pro každou bžundu. Ale musí být 100% socializovaní. Za ten sladký úsměv a ohrnuté pysky bezmeznou lásku a radost, to všechno stojí. <3